Nakupujete v Globusu či se rádi procházíte po letišti? Věděli jste, že v těchto místech před více než sto lety pobývalo až 46 000 zajatců, převážně z Ruska a Itálie? Pokud se chcete dozvědět víc, čtěte dál.
Během první světové války bylo na území Rakouska-Uherska padesát velkých zajateckých táborů, velká část z nich v Čechách. Tábory byly stavěny většinou v blízkosti železnic, obvykle pro 10 000 zajatců. Během války často docházelo k jejich rozšiřování. V táborech se setkávaly různé národnosti, vyznání a sociální vrstvy. Samotní vězni šli rozdělit na řadové vojáky a důstojníky, jejichž věznění se velmi odlišovalo (měli k dispozici kantýny, hřiště, biliardové sály, sluhy aj.). Z počátku války byli dokonce zajatí důstojníci ubytování v soukromém ubytování či hotelích.
Zajatecké tábory byly relativně novinkou první světové války. Rakousko-Uhersko nebylo na zajatce vůbec připravené. Ti zejména v počátcích války často trpěli v nuzných podmínkách, hygiena byla minimální a dveře nemocem jako je tyfus a cholera otevřené. Zajatci sloužili jako důležitá pracovní síla. V roce 1915 pracovalo v Rakousku-Uhersku mimo tábory 450 000 zajatců z celkových 600 000. Zajatci dostávali za práci mzdu, ze které byly strhávány různé poplatky za pobyt v táboře. Od roku 1916 započal problém s nedostatkem potravin a tak se v táborech často chovala zvířata (od králíků po krávy) a pěstovala zelenina. Součástí táborů byly různé dílny dle odbornosti vězňů. Snahou bylo dosažení soběstačnosti. Zajatci byly podporování neutrálními státy i různými organizacemi (Červený kříž, YMCA). Nejednalo se pouze o finanční pomoc, ale i o podporu kultury a vzdělání.
Mapa tábora zanesená do dnešní doby
V dostupných dokumentech naleznete několik táborových map. Z nich si ale běžný laik nedokáže představit umístění ani velikost tábora. Přinášíme vám proto táborovou mapu zanesenou do Liberce v roce 2024. Zdroje: Plán tábora, Kriegsgefangenenlager, SOkA Liberec, fond AO Růžodol I, obecní kronika 1542–1918, s. 241 a mapy.cz
Historie libereckého zajateckého tábora
Výstavba libereckého tábora začala z kraje války po schválení radou dne 26. listopadu 1914. Tehdy vypadal Liberec úplně jinak a místo stavby bylo celkem odlehlé. Plánováno bylo umístění 23 000 zajatců. Z počátku byl materiál dovážen na ostašovské nádraží, odkud byl povozy dopravován do tábora. Po krátké době byla železnice prodloužena přímo do tábora. První vězni byli očekávání již 17. prosince, takže stavba probíhala ve dne v noci a i v neděli. V prvních letech byl tábor atrakcí, lákající spousty zvědavců, což vedlo k vyhlášce zakazující přibližování se veřejnosti k táboru. Ten se skládal z dřevěných budov 40 m dlouhých, 10 m širokých a 3,5 m vysokých, každá z nich byla určená pro 240 vězňů. Z počátku roku 1915 bylo nařízeno rozšíření tábora. Po jeho dokončení zabíral tábor plochu 55 ha a měl tvar obdélníku o rozměrech 900 x 350 metrů. V březnu téhož roku bylo nařízeno další rozšíření kapacity o 10 000 vězňů, což vedlo ke stavbě tábora nového na ploše 30 ha. Nový tábor byl od starého vdálený cca 300 metrů a zasahoval až k rozdvojení železnice na Hrádek a Frýdlant. Výstavba byla často velmi překotná a přibývající zajatci byli dočasně ubytováváni ve stanech či dočasných dřevěných budovách se střechou z celty. Oproti tomu byly nové ubikace důstojníků osvětleny a elektricky vytápěny. Ulice v táboře byly štěrkové. Areál byl obehnán ostnatým drátem a čtyři metry širokou a tři metry hlubokou prohlubní. Pro střežení hranice tábora bylo postaveno několik strážních věží a instalováno elektrické osvětlení. Tábor měl vlastní pekárny, nemocnici, lékárnu, studny a byl napojen i na městský vodovod. Výkaly byly spalovány nebo kompostovány, Odpadní vody proudily do Nisy 12 km dlouhou kanalizační sítí. V táboře bylo celkem 374 objektů pro 49 000 zdravých, 1 700 lehce nemocných, 300 těžce nemocných a 370 infekčně nakažených vojáků. Celková plocha tábora čínila 105 ha. Ve vzdálenosti 1 500 m od tábor byl vybudován hřbitov, jehož část ze zachovala dodnes. Celkové náklady na stavbu tábora byly 5,8 milionu korun (během války došlo k výraznému zdražování, pro srovnání 1kg másla stál 2 koruny v roce 1914 a 70 korun v roce 1918).
Zajatecký hřbitov
Nacházet by se zde mělo 713 mrtvých. Italové leží pod smrky, Rusové pod břízami. Původně byla na každém hrobě cedulka se jménem, u Rusů byly pravoslavné kříže. Hřbitov se díky snaze Šimona Pikouse podařilo zvelebit a vytvořit důstojné místo posledního odpočinku.
Zajatci byli neustále přiváženi i odvážení. Dle různých zdrojů byl nejvyšší počet zajatců mezi 44 000 až 46 000. Celkem táborem prošlo 180 000 vězňů, většinou Rusů a Italů. Zajatci byli využívání během stavby tábora i jeho rozšiřování. Me slavné zajatce lze zařadit hraběte Tolstého, syna Lva Nikolajoviče Tolstoje. V historii tábora bylo zaznamenáno několik útěků i špionáž. V táboře vycházeli táborové noviny a od roku 1916 byla mzda vyplácena v táborové měně, která byla mimo tábor bezcenná. V roce 1915 vypukla epidemie skvrnitého tyfu, která byla díky rychlému zásahu rychle potlačena a podlehlo ji jen 15 Rusů. Zajímavostí je, že Rusové viděli v očkování proti tyfu pokus o jejich likvidaci. Očkovat se nechali až poté co vakcínu dostalo bez následků několik stráží. Díky dodržování pravidel a zvýšení hygienických standardů došlo v libereckém táboře k relativně malému počtu úmrtí (794) ve srovnání s jinými tábory.
Zajatecké noviny, Reichenberger KG. Lager Zeitung č. 1 a 2, březen až duben 1916
Po konci války docházelo k postupnému snižování počtu zajatců. Dav obyvatel několikrát pronikl do střeženého areálu, vyplenil sklad mouky a sklidil zeleninu z táborových polí. V letech 1920-1921 došlo k rozebrání tábora.
Srovnání přibližně stejného místa po více jak 110 letech
Zdroj: „Kalný den v táboře“, Eduard Gaertner, Reichenberger KG. Lager Zeitung
Z různých zdrojů lze trochu mylně nabýt dojmu, že tábor byl počtem zajatců větší než samotný Liberec. Záleží ovšem o jakém Liberci mluvíme. Ano tábor měl více vězňů než tehdejší „Malý“ Liberec, tedy Liberec bez připojených okolních obcí (tehdy přibližně 35 000 obyvatel). Pokud bychom se dívali na Liberec dnešním pohledem, tak i v tehdejší době měl „Velký“ Liberec skoro 90 000 obyvatel.
