Železnice dokáže nejen spojovat, ale i rozdělovat. Po dlouhých jednáních, kdy se uvažovalo o stavbě hlavního nádraží na Kailově vrchu, bylo v roce 1855 rozhodnuto o jeho dnešním umístění. I přes odpor veřejnosti vznikl ohromný železniční násep oddělující centrum od obcí pod Ještědem.
Pod kolejištěm i nádražními budovami bylo slíbeno vybudování tunelu pro spojení odříznutých obcí za nádražím. K tomu z finančních důvodů nedošlo a byla vybudována pouze železná lávka přes kolejiště, která sloužila do 90. let 20. století. Až v roce 2009 byl prodloužen příjezdový tunel a tím došlo ke splnění 154 let starého slibu.
V roce 1859 vznikl samotný žulový viadukt s pískovcovým okrajem, který sloužil jako spojnice s obcemi Františkov, Janův Důl a Horní Růžodol. Současně byl vybudován i druhý viadukt, kterým protékal Františkovský potok do Nisy (dnes tudy vede Švermova ulice).
Viadukt v roce 1920 / Zdroj a popis historické fotografie: Viadukt MV 29 (archiv Boveraclubu)
Později došlo k rozšíření františkovského viaduktu. Nejedná se rozšíření pro dopravu pod ním, ale pro potřebu vlakového kolejiště. Pokud se podíváte vzhůru na klenbu oblouku, uvidíte vedle sebe hned dvě. Jednu žulovou a vedle ní novější betonovou.
Tramvaje začaly pod viaduktem jezdit od roku 1912. Do 90. let 20. století vedla dnešní Švermova ulice právě tudy a jednalo se o důležitou dopravní tepnu. V roce 1938 zde byl dokonce střežený vojenský zátaras. V souvislosti s budováním průtahu a další výstavbou se významně proměnila spodní část Františkova. Mnoho domů a továren padlo k zemi, Františkovský potok byl zatrubněn a Švermova ulice přesunuta místo něj. Tam kde byla původní křižovatky vznikla otočka tramvaje. Pouze viadukt stojí stále na svém místě dál….
Zdroje:
Marek Řeháček, Liberecké zajímavosti – kniha první, ISBN 978-80-905590-4-2