Jako hrdina odděluje klidný svět libereckého letiště od zběsilého tempa nákupních center. Dnes je pokládán za kouzelný kus přírody a koluje okolo něj spoustu mýtů. Asi nikdo by netipoval, že se prakticky jedná o zpustlý brownfield a zřejmě i bývalou skládku.
V roce 1757 na místě dnešního lesíka vznikla cihelna založená hrabětem Eduardem Clam-Gallasem. Ta se nacházela přímo na místě dnešního Opičáku. Druhá menší cihelna byla vybudována u dnešní Partyzánské ulice. Větší cihelna byla tvořena devíti dřevěnými domy, jednou zděnou stavbou, velkou pecí a čtyřmi rybníčky na vodu. Hlína byla těžena na rozloze cca 11 ha do hloubky až pěti metrů (prý byly objeveny i dva mamutí zuby). Vyhloubeno bylo i několik průzkumných štol, ale těžba uhlí nebyla spuštěna. Cihelna sloužila přibližně do roku 1932. Poté byla částečně rozebrána a opuštěna.
V letech 1929 až 1934 areál sloužil jako skládka zeminy z budované letištní plochy. Za války zde mělo několik objektů Luftwaffe. Při rozšiřování letištní plochy bylo na území lesíka svedeno odvodnění dráhy, které bylo pravděpodobně poničeno při úprku německé armády. Od 50. let sloužilo místo jako skládka komunálního odpadu. Množství dovezeného odpadu a tím i rozsah skládky není známý. Později byla v 60. letech skládka přesunuta na opačný okraj letiště směrem k Františkovu (nad bývalým růžodolským koupalištěm).
Od té doby areál postupně zarůstal. Nejen z důvodu hrozící zástavby Český svaz ochránců přírody v letech 2006 až 2009 postupně odkoupil pozemky v této lokalitě o rozloze 4,36 ha. Zároveň ochránci odstranili četné černé skládky, zpřístupnili lesík veřejnosti a vybudovali mimo jiné ptačí pozorovatelnu. Dnes díky této snaze můžete vstoupit do unikátní krajiny, do stínu topolů kanadských, osik, vrb, dubů, javorů či bříz. Až dokončíte příští nákup v nedaleké zóně, vstupte alespoň na chvíli do jiného světa.
Zdroje:
Marek Řeháček, Liberecké zajímavosti – kniha první, ISBN 978-80-905590-4-2