Odpovědi na otázky týkající se Františkova

Švermova nemá přebírat další dopravu z průmyslových areálů, jejichž odpovídající napojení nikdo nezajistil.

• Podporujeme přímé napojení zóny Sever na I/35 a chceme, aby se ve spolupráci s krajem co nejdříve začalo stavět. Nicméně to není souhlas s navýšením průchodu kamionové dopravy Švermovou, ale naopak možnost jí ze Švermovy úplně vyloučit.
• Napojení na I/35 musí být hotové dříve, než město podpoří další průmyslové haly, bydlení nebo rozvoj areálu bývalé slévárny.
• Nové plochy pro dopravně náročný průmysl mají být mimo obytnou zástavbu a s přímým napojením na kapacitní komunikace. Bez vyřešené dopravní obsluhy další výstavbu nepodpoříme.
• Na Švermově musíme zajistit úpravy, které lze řešit samostatně: bezpečné přecházení, osvětlení přechodů, chodníky ke škole a návaznosti na zastávky. Součástí musí být pokračování pěších cest směrem na Karlinky, Ostašov a Jeřáb.
• Podporujeme také rekonstrukci Švermovy ulice a dalších ulic, které jsou na mnoha místech ve špatném stavu, který zbytečně komplikuje průjezd.

Zasadíme se o opravu Uralské a úpravu křižovatky „u SVEDu“, protože i po úpravě tam vzniká dopravní chaos a tvoří se kolony

Komunikační přístup se týká všech dotazů, které jste mi položil. Nechci dělat politická nebo developerská rozhodnutí k nevoli občanů.

Současné vedení na jedné straně pracuje a financuje projekt Liberec – bezemisní a chytré město, a na straně druhé plánuje zatěžovat čtvrti dopravou nebo neřeší zátěž stávající. Průmyslové zóny do města či přímé blízkosti obydlených čtvrtí nepatří. Mají být v okrajových částech a doprava zajištěna tak, aby nezatěžovala hustě osídlená místa a nezvyšovala provoz na komunikacích v blízkosti domů. Nevěřím, že by jediný člen zastupitelstva chtěl, aby mu u domu jezdily nákladní vozy nebo navyšoval frekvenci komunikace v blízkosti svého bydliště. Přímá odpověď na Vaši otázku v bodě 1, ne, nepřipadá mi to v pořádku a ano, bylo by lepší to plánovat, jak popisujete.

Sběrná obvodová komunikace Obchodní–Švermova je bez externích zdrojů financování pro Liberec v dohledné době nerealizovatelná. Ukazuje to i zkušenost s napojením jižní zóny, které Liberecký kraj řeší kvůli výkupům a vyvlastňování pozemků už téměř 12 let. Reálně tak o tomto záměru můžeme uvažovat spíš v rámci dlouhodobého investičního plánu, ne jako o řešení na příští čtyři roky.

V případě Švermovy se ale v nejbližších letech počítá s výraznou proměnou, kdy ulici přebudujeme na skutečně městskou ulici – se stromy, širšími chodníky, parkovacími místy i cyklistickou infrastrukturou. Souběžně dokončíme opravu ulic Vilová a Nová, na tom se pracuje už nyní.

Nalijme si čistého vína. Obvodová komunikace Obchodní–Švermova s přibližně 300metrovým tunelem je natolik nákladná investice, že ji město v blízké budoucnosti nebude schopné realizovat. A hlavně máme podle mě v dopravě jiné priority. Jednou z nich je rekonstrukce Švermovy ulice, která se bohužel stále posouvá. Aktuálně se počítá s rokem 2028. Chceme dotáhnout projekt tak, aby rekonstrukce nepřinesla jen nový povrch, ale především bezpečnější ulici, včetně přechodů, chodníků a opatření proti rychlé jízdě. Smysl dávají například i radary.

Za špatné považuji vedení nákladní dopravy srdcem Františkova. Pokud se mají dále rozvíjet průmyslové areály, musí město společně s krajem hledat způsob, jak je napojit na kapacitní komunikace bez toho, aby kamiony projížděly obytnými ulicemi. Nákladní dopravu přes Františkov je potřeba omezovat, ne ji dál zvyšovat.

Vedle velkých dopravních staveb přitom nesmíme zapomínat ani na mnohem jednodušší věci. Na Františkově stále chybí chodníky, třeba v Uralské ulici, kudy jsem jako malý chodil do školky (nyní budhistické centrum). V dnešním hustém provozu si to už nedokážu představit.

Podle mě je hlavní problém položen správně: nová silnice sama o sobě Švermovu nezachrání, pokud současně umožní vznik dalších velkých zdrojů dopravy. V takovém případě může pouze přerozdělit dopravu a následně přivést další.

Co je na současném návrhu problematické

Švermova už dnes není běžná místní ulice. Podklady k projektu uvádějí, že podle SUMP patří mezi nejzatíženější liberecké ulice, má výrazný podíl nákladní dopravy a desítky objektů zatížených nadlimitním hlukem. Materiály místní komise zároveň upozorňují, že i scénář s novou sběrnou komunikací počítá v některých úsecích Švermovy s dalším růstem dopravy.

Navíc není pochyb o tom, že komunikace není připravována jen proto, aby „ulevila Františkovu“. Územní podklady ji přímo spojují s rozvojem Ostašova — bydlením i výrobními plochami. Městské usnesení dokonce stanovilo, že rozvoj těchto území má být podmíněn vybudováním severního úseku SOK a nemá být dominantně obsluhován přes Švermovu.

To je zásadní rozdíl: jde současně o dopravní stavbu a o infrastrukturu, která umožní další výstavbu.

K tomu je třeba připočítat cenu. V pracovní studii z roku 2023 byl uváděn odhad přibližně 451 milionů Kč bez výkupů pozemků, přičemž součástí je nový železniční most a 306 metrů dlouhý hloubený tunel. Tento údaj už nelze považovat za dnešní cenu stavby, ale ukazuje, že se nebavíme o levné místní komunikaci.

Co bych považoval za nejlepší řešení

Nešel bych cestou „SOK za každou cenu“, ale ani bych komunikaci předem úplně nezavrhoval. Obrátil bych pořadí priorit:

1. Nejdříve přímé napojení průmyslových zón na I/35. To je podle mě klíčové. Město už připravuje studii nové MÚK I/35 × Oblouková jako druhého napojení obchodně-průmyslové zóny Sever; ještě v dokumentu strategických projektů byla vedena v přípravě. Pokud chceme omezit kamiony v Růžodole a Františkově, právě takové napojení má mít přednost před vytvářením další atraktivní trasy mezi průmyslovými plochami přes obytné čtvrti.
2. Nové velké logistické a průmyslové plochy umisťovat jen tam, kde mají přímé nebo velmi krátké napojení na I/35 či jinou kapacitní komunikaci. Považuji za chybný princip nejprve zakreslit velkou průmyslovou plochu za obytnou čtvrtí a následně za stovky milionů hledat cestu, jak z ní kamiony dostat přes město. U brownfieldů, jako je bývalá slévárna, bych naopak podporoval nové využití, ale s limitem dopravní náročnosti: lehká výroba, služby, technologie či smíšené využití ano; velké logistické centrum generující stovky jízd nákladních aut denně ne.
3. Před rozhodnutím o SOK nechat zpracovat nový nezávislý dopravní model. Data použita v původní studii už vycházejí ze starších stavů a samotné podklady upozorňovaly na rozdíly mezi modely, sčítáním a radarovými daty. Model by měl porovnat minimálně variantu bez SOK, SOK bez nové výstavby, SOK + kompletní plánovanou výstavbu Ostašova, variantu s MÚK Oblouková a variantu s omezením nákladní dopravy. Klíčový ukazatel nemá být „kolik aut pojme nová silnice“, ale kolik osobních a nákladních aut zůstane po realizaci na Švermově, Uralské a v obytných čtvrtích.
4. SOK realizovat pouze tehdy, pokud prokazatelně sníží zatížení Švermovy i po započtení veškeré nové výstavby. To bych dal jako jasnou podmínku. Nestačí tvrdit, že komunikace dopravu „odvede“. Musí být prokázáno, že například v roce 2040 při plném zastavění Ostašova bude Švermova méně zatížená než dnes. Pokud to model neprokáže, projekt v této podobě nedává smysl.
5. Na samotné Švermově bych začal jednat okamžitě, nikoli až po výstavbě nové komunikace. SUMP už doporučuje snížení rychlosti, odklon či omezení nákladní dopravy, tichý asfalt a protihluková opatření. Doplnil bych bezpečné přechody, kvalitní chodníky a cykloinfrastrukturu a po vzniku alternativního napojení také skutečný zákaz tranzitní nákladní dopravy s výjimkou místní obsluhy. Bez takového omezení si řidiči vždy vyberou trasu, která je v danou chvíli nejrychlejší.
6. Územní plán by měl oddělit bydlení od dopravně náročné výroby. Ostašov může být významným místem pro bydlení; právě město už pořídilo územní studii zahrnující rozsáhlé rozvojové lokality a jejich dopravní infrastrukturu. Kombinovat v jednom území stovky nových bytů, rozsáhlé průmyslové plochy a koridor těžké nákladní dopravy je z dlouhodobého hlediska velmi konfliktní řešení.

Ano, v základní myšlence s poslední otázkou souhlasím: dopravně náročný průmysl a logistika by se měly prioritně umisťovat tam, kde mohou být napojeny přímo na kapacitní komunikace, nikoli tak, že cesta k I/35 vede přes obytné čtvrti.

Současně bych ale neřekl jednoduše „zrušme Obchodní–Švermovu“. Nové propojení může být pro západní část Liberce užitečné pro místní dopravu a může umožnit skutečné zklidnění části Švermovy. Musí se však změnit jeho účel: nemá být především cestou, která otevře nové průmyslové pozemky, ale komunikací, která prokazatelně odvede stávající provoz z obytných ulic.

Za nejrozumnější pořadí tedy považuji:

I/35 a přímé napojení průmyslových oblastí → omezení tranzitních kamionů přes obytné čtvrti → teprve potom případná SOK → až následně povolování dalšího dopravně náročného rozvoje.

Město přitom stále pracuje s dalšími částmi sběrné obvodové komunikace; na rok 2026 byla v přípravě studie úseku mezi přeložkou Švermovy a Ještědskou a následně další pokračování směrem k Heyrovského. To znamená, že právě nyní je správná chvíle stanovit principy, podle kterých se má celý západní dopravní systém Liberce budovat, nikoli řešit každý úsek izolovaně.

Obavy obyvatel Františkova a Růžodolu považujeme za zcela legitimní. Švermova ulice je již dnes velmi zatíženou komunikací a podle dostupných podkladů patří zároveň mezi ulice s výraznou hlukovou zátěží a vysokým podílem nákladní dopravy. Proto podle nás nelze další rozvoj území posuzovat pouze podle toho, zda je technicky možné postavit novou komunikaci. Rozhodující musí být především to, zda výsledkem bude skutečné snížení dopravní a hlukové zátěže v obytných čtvrtích.

Sběrnou obvodovou komunikaci Obchodní-Švermova proto nevnímáme jako automatickou „spásu“ Františkova ani jako stavbu, kterou je nutné realizovat za každou cenu. Má smysl pouze tehdy, pokud dopravní model založený na aktuálních datech prokáže, že dopravu z obytných ulic skutečně odvádí a nevytvoří naopak novou trasu pro nákladní dopravu mezi průmyslovými zónami. Právě tento dopad musí být před případným rozhodnutím důkladně a veřejně prověřen.

To je důležité i proto, že původní podklady pracovaly s dopravními daty a prognózami, u nichž samotná místní komise upozorňovala na rozdíly oproti skutečnému sčítání dopravy. Studie přitom předpokládala další růst zatížení některých částí Švermovy i po realizaci nové komunikace.

Stejný princip chceme uplatňovat při rozhodování o nových průmyslových plochách. Za správné nepovažujeme, aby vznikala významná průmyslová nebo logistická kapacita, jejíž nákladní doprava nemá odpovídající napojení na nadřazenou silniční síť a musí projíždět obytnými oblastmi. Pokud má město vytvářet nové výrobní či logistické plochy, musí být jejich dopravní obsluha jedním ze základních kritérií už při územním plánování, nikoli problémem, který se začne řešit až po jejich výstavbě.

Ostatně i současné městské podklady počítají s prověřováním dalšího přímého napojení obchodně-průmyslové zóny Sever na silnici I/35 a další části sběrné komunikace mají být řešeny v rámci územní studie Ostašova. To považujeme za správný okamžik k tomu, aby se jednotlivé varianty porovnaly nejen technicky, ale také podle dopadů na obyvatele, nákladů a skutečného přínosu pro dopravu.

Pro samotnou Švermovu ulici bychom proto chtěli postupovat ve dvou rovinách. Krátkodobě je potřeba pokračovat v opatřeních, která zvyšují bezpečnost a omezují hluk a negativní dopady dopravy – zejména důsledné dodržování rychlosti, bezpečnější přechody a křižovatky, kvalitní povrchy a podle konkrétních úseků také protihluková opatření. Současně je potřeba pracovat s organizací nákladní dopravy tak, aby obytnými částmi neprojížděla doprava, která zde nemá svůj cíl.

Dlouhodobě pak musí platit jednoduchá zásada: nový rozvoj nesmí předběhnout potřebnou dopravní infrastrukturu. Pokud má v Ostašově či v okolí letiště vzniknout významná nová bytová nebo průmyslová výstavba, musí město před jejím povolením vědět, kam její doprava pojede a jaký bude její dopad na Švermovu, Františkov, Růžodol a okolní ulice.

Jsme proto připraveni znovu porovnat i variantu, kterou zmiňujete – tedy zda není z dlouhodobého pohledu vhodnější soustřeďovat nové průmyslové plochy především tam, kde lze zajistit přímé napojení na kapacitní komunikace bez průjezdu obytnými čtvrtěmi. Takové rozhodnutí musí vycházet z územního plánování, dopravního modelu, ekonomického porovnání variant a dopadů na životní prostředí. Naším cílem tedy není přivést na Švermovu další dopravu a následně řešit její následky. Cílem musí být opačný postup: nejprve určit únosnou dopravní zátěž obytného území a vhodné napojení na nadřazenou síť a teprve tomu přizpůsobit další rozvoj města.

V současné době stojí proti přibližně 600 legálním místům poptávka kolem 1 300. Takový nedostatek nevyřeší samotné modré zóny ani překreslení čar.

• Začít u již vytipovaných míst: Nová, okolí bývalého výměníku Mánesova–Jáchymovská a prostor u Jáchymovské a Řídkého. Do šesti měsíců chceme u každé lokality znát vlastnictví, překážky, cenu, termín a skutečný přírůstek míst. Legalizované stání se nesmí vykazovat jako nová kapacita.
• Ve spolupráci s místní komisí chceme umožnit správu pozemků místním komunitám. Některé to na Františkově dělají už dnes, byť bez jasných pravidel.
• Prověříme možnost parkovacího domu nebo jednoduššího patrového parkování ve Františkově. Rozhodovat musí docházková vzdálenost, cena za jedno nové místo a dopad na okolní bydlení. Výkup soukromého pozemku nevylučuji, pokud bude ekonomicky obhajitelný.
• Rezidentní parkování podporuji jako přednost pro místní, nikoli jako pouhé zpoplatnění nedostatku. Musí pamatovat na návštěvy, pečující osoby a řemeslníky a být spojeno s rozšiřováním kapacit.
  Trvalý pobyt v Liberci proto musí být jedním z kritérií pro parkování na sídlištích. Právě počet obyvatel ovlivňuje příjmy města z rozpočtového určení daní.
• V roce 2027 rozhodnout o lokalitách a financování, v letech 2027–2028 provést připravené menší úpravy. U většího kapacitního řešení je cílem zahájení stavby do konce období, pokud bude zajištěn pozemek, povolení a přijatelné financování. Sedm set nových míst neslíbíme bez ověření možností a dohody s místní komisí.

K parkování na sídlištích. Naprosto odmítám model, který dělají jiná města (v poslední době Brno) a to modré zóny na sídlištích. Nedostatek nelze napravit zpoplatněním. Nedostatek je nutno vyřešit dostatkem. Z mých poznatků ze zahraničí jsou fungující variantou parkovací domy. Nikdo je však nechce ve vzdálenosti několika set km od bydliště. Opět je třeba hovořit s místními, vyslechnout si jejich návrhy a najít nejlepší řešení. Městské pozemky a výstavba z financí města. Když nebudeme plýtvat na předražené zakázky z útrob Rady architektů, peníze pro navýšení kapacit parkovacích míst budou. Také se mi líbí řešení podzemních garáží (viz Vídeň – Seestadt Aspern)

Situace s parkováním na Františkově je stejně náročná jako na dalších sídlištích v Liberci a čísla ze studie (cca 600 legálních míst proti poptávce téměř 1300) to jen potvrzují. Konkrétní kroky už máme naplánované, je to například nové parkoviště s 35 místy na městských pozemcích, a to bez záboru zeleně. Je to jeden z dílčích kroků, ne kompletní řešení – k tomu bude potřeba systematičtější přístup napříč sídlišti, na kterém dál pracujeme. Františkov byl ale mezi pěti prvními sídlišti, pro která jsme vytvořili speciální koncepci navyšování počtu parkovacích míst.

Studie jasně ukázala, že Františkov patří mezi místa, kde je nedostatek parkovacích míst opravdu výrazný. Prvním krokem proto musí být využití míst, která už studie vytipovala pro vznik nových stání, třeba v okolí Jáchymovské a Řídkého. Jde o relativně rychlý a levný způsob, jak získat desítky nových legálních parkovacích míst.

Současně bychom chtěli omezit noční parkování nadrozměrných firemních dodávek na sídlištích, podobně jako to už dělají některá jiná města. Večer mají omezená místa sloužit především lidem, kteří tam bydlí.

Chceme po vzoru jiných měst prověřit také zájem o družstevní parkování. Město může nabídnout vhodný pozemek a pomoci s přípravou projektu, zatímco samotná parkovací stání si prostřednictvím družstva financují lidé, kteří o ně mají zájem. Nicméně to se týká primárně jiných čtvrtí.

Slíbit dalších 700 míst za čtyři roky bez připravených projektů a financování by nebylo poctivé. Chceme ale dosáhnout konkrétního a měřitelného zlepšení.

V prvním roce navážeme na hotovou studii a předložíme seznam realizovatelných lokalit, počet nových míst, náklady a harmonogram. Přednost dostane výstavba na městských pozemcích za peníze města, úpravy stávajících parkovišť a dohody o večerním a nočním využití okolních soukromých parkovacích ploch.

Se SVJ chceme spolupracovat, ale městské pozemky bychom přednostně nabídli k dlouhodobému pronájmu s jasnými podmínkami. Prodej nesmí pouze přesunout problém k sousednímu domu. Výkup pozemků nebo parkovací dům podpoříme tam, kde prověření ukáže vhodné umístění a přijatelné náklady na jedno místo.

Do konce volebního období chceme dokončit uskutečnitelné menší projekty a podle výsledků prověření zahájit větší stavbu. Přitom musíme zachovat průjezd záchranářů, bezpečné chodníky a potřebnou zeleň (ta nám tady chybí hodně).

Parkování na Františkově je problém, který podle nás nelze vyřešit jedním opatřením, ani slibem, že během několika let vznikne několik stovek nových míst. Studie, kterou si město nechalo zpracovat, naopak ukazuje, že prostorové možnosti sídliště jsou omezené a že pouhým překreslením stání nebo drobnými stavebními úpravami současný deficit odstranit nelze.

Zároveň ale nechceme závěry studie chápat jako důvod k tomu, aby město rezignovalo. Naopak by měla být podkladem pro konkrétní investiční plán na několik let.

V první řadě chceme realizovat místa, která studie označila jako proveditelná. U části návrhů jde o úpravy organizace dopravy, legalizaci současného parkování nebo menší stavební zásahy. Samotná studie například obsahuje podporované návrhy na výstavbu dalších stání na městských pozemcích. Tyto projekty by podle nás město mělo postupně projektově připravit, ocenit a realizovat.

Současně je ale zřejmé, že tím získáme spíše desítky míst, nikoliv stovky. Proto považujeme za nutné prověřit také větší koncentrované parkovací kapacity. Už starší územně plánovací podklady počítaly na Františkově s možností parkovacího objektu přibližně pro 200 vozidel. To samozřejmě neznamená, že právě takový objekt musí vzniknout na tehdy uvažovaném místě, ale ukazuje to, že bez kapacitnějšího řešení se při dnešním počtu automobilů pravděpodobně neobejdeme.

Za rozumný postup proto považujeme během následujících čtyř let vytipovat vhodné městské pozemky a nechat u nich prověřit možnost menšího parkovacího domu nebo vícepodlažního parkovacího objektu. U každé varianty musí být známá skutečná kapacita, investiční náklady, dopad na okolní domy a zeleň i budoucí provozní náklady. Teprve na základě těchto údajů lze rozhodnout, zda je taková investice ekonomicky a urbanisticky smysluplná.

Městské pozemky bychom přitom nechtěli automaticky rozprodávat jednotlivým SVJ. Pozemek je jednou prodaný natrvalo a může být důležitý i pro budoucí komplexnější řešení celého sídliště. Spolupráci se SVJ a bytovými družstvy ale považujeme za důležitou. Tam, kde mají vlastní vhodný pozemek nebo kde lze městský a soukromý pozemek využít společně, by město mělo hledat model spolupráce na vytvoření dalších stání. Ostatně už zadání studie výslovně počítalo jak s městskými pozemky, tak s pozemky SVJ a družstev.

Výkup soukromých pozemků bychom také předem nevylučovali, ale pouze tam, kde konkrétní pozemek umožní vytvořit významnější počet míst a ekonomické porovnání ukáže, že je to pro město výhodnější než jiné řešení. Nedává podle nás smysl vykupovat jednotlivé pozemky bez jasného projektu jen proto, aby město mohlo říci, že problém řeší.

Důležitá je pro nás zároveň jedna hranice: řešení parkování nesmí znamenat postupnou likvidaci veškeré zeleně a veřejného prostoru mezi domy. Zadání městské studie ostatně výslovně požadovalo zlepšovat parkovací bilanci při zachování obytné funkce sídlišť, pěších tras, rekreačních funkcí a zeleně.

Proto bychom pro Františkov chtěli kombinovat tři úrovně řešení: rychle realizovat drobná opatření a legální stání, která již studie identifikovala; připravit investice do nových parkovacích ploch na vhodných městských pozemcích a ve spolupráci se SVJ; a současně prověřit alespoň jednu skutečně kapacitní variantu parkovacího objektu.

Nepovažujeme za poctivé slíbit, že město během čtyř let vytvoří všech přibližně 700 chybějících míst. Za reálný závazek ale považujeme, aby se během tohoto období nezůstalo pouze u další studie: proveditelná opatření by měla být realizována a u kapacitního řešení by město mělo dojít minimálně k vybrané lokalitě, ekonomickému posouzení a projektové přípravě.

Jinými slovy: město má podle nás do řešení parkování na Františkově investovat i vlastní prostředky. Současně ale musí kombinovat malé zásahy s větším kapacitním řešením a spoluprací s vlastníky okolních nemovitostí. Pouze jedním z těchto nástrojů se současný deficit vyřešit nedá.

Další obecnou strategii nepotřebujeme. Vybrané úkoly musí dostat odpovědnou osobu, rozpočet a termín.

• Pěší propojení: řešit cestu Vilová/Nová–Harantova, návaznosti směrem na Ostašov a konkrétní závady, například schody mezi Jáchymovskou a Stromovkou. U cizích pozemků zahájit majetková jednání v prvním roce. Běžné opravy neodkládat kvůli přípravě větších staveb.
• Komunitní zázemí: Do konce roku 2027 by měla každá místní komise mít k dispozici vlastní prostor, správce a financování, od roku 2028 pravidelný program pro spolky, děti, seniory a další zájemce.
  Nemá jít jen o místnost bez programu a obsluhy, ale o skutečné komunitní místo pro setkávání, plánování a pro „létající úřad“ jednou měsíčně.
• Sociálně vyloučené lokality: v oblasti Jeřábu a Františkova propojit terénní sociální práci, školy, pomoc s dluhy a stabilizací bydlení. Určit jednoho odpovědného koordinátora na magistrátu. Řešit konkrétní domácnosti a domy, ne označit celou čtvrť za problémovou. Přestěhování rodin do jiné ubytovny samo o sobě nic neřeší. To vyžaduje spolupráci města, státu a dalších institucí. Naším cílem je nastavit ji tak, aby fungovala pravidelně, ne jen nahodile.
• Problematické ubytovny a bezpečnost: s příslušnými úřady důsledně řešit stavební, hygienické a požární závady směrem k vlastníkům. Městská policie musí řešit opakovaný nepořádek a rušení klidu. Sociální pomoc a dodržování pravidel musí fungovat současně. Obyvatelé okolních domů nesmějí zůstat bez pomoci.
• Veřejný prostor musí vycházet z podnětů místních komisí. Komise mají pojmenovat, co jejich čtvrť potřebuje, město má návrhy posoudit, naplánovat a provést a komise musí dostat jasnou zpětnou vazbu. Tím posílíme jejich důvěryhodnost i vliv na veřejný prostor, kulturu a sport. Město nemá do čtvrtí vstupovat s vlastním marketingem, ale jako partner, který dokáže věci dotáhnout.

U vyloučených lokalit nebudu slibovat odstranění problému za čtyři roky. Požaduji ale každoroční vyhodnocení konkrétních výsledků: odstraněné závady v domech, řešení opakovaných stížností, školní docházku a stabilitu bydlení. Každý rok proto chci s místní komisí a aktivními občany projít konkrétní výsledky a podle nich upravit další postup.

Je velmi smutné, že existují plány s počátečním datem rok 2021 nebo 2022 a tolik zaplacených expertů od roku 2019. Nabízí se otázka. Není náhodou celý projekt o penězích pro ty experty a pár vyvolených a o občany tu nejde? Přiznám se, že jsem ten materiál neviděla. Ale určitě budu mít zájem napravit co nejvíce, stihnout co nejvíce a spravedlivě podělit o rozvoj jednotlivé části města. Je třeba změnit tu současnou centralizaci, kdy se úplně zapomnělo na od centra vzdálené čtvrti. I k tomuto bodu je nutná neustálá komunikace mezi občany, jejich zástupci v místních komisích a zástupci občanů na magistrátu. Tedy zvoleným vedením.

Konkrétní investice, se kterými pro Františkov v období 2027–2030 počítáme:

• oprava vodovodu a přestavba Švermovy ulice na městskou ulici (stromy, chodníky, parkování, cyklo),
• dokončení oprav ulic Vilová a Nová,
• rekonstrukce ulic Vojanova, Vysoká, Anglická a Krušnohorská (včetně sítí),
• rekonstrukce ulic Klášterského a V Zahradách,
• oprava Hanychovské ulice včetně tramvajové smyčky a přilehlých chodníků, s výsadbou nových stromů a vznikem kvalitního městského prostoru,
• stavba nového křídla Domova důchodců.

Rozumím, že jakékoli neplnění strategií je frustrující – s cílem plnění je totiž také pořizujeme. Spoustu věcí se ale musí podřídit okolnostem. I tak jde o klíčové dokumenty, které musíme maximálně následovat.

Souhlasím, že nestačí vytvářet další a další strategie. Důležité je, aby se věci popsané v existujících dokumentech skutečně začaly dělat. V oblasti za nádražím jsem proto rozjel projekt Dobrá adresa, který se zaměřuje mimo jiné na problematické ubytovny a obchod s chudobou. Ve spolupráci s hygienou, hasiči, policií, stavebním úřadem nebo odborem životního prostředí proběhla série kontrol ubytoven v této části města. Jejich smyslem je jednak prevence, aby se v Liberci neopakovaly závažné problémy z jabloneckého Neptunu, jednak řešení konkrétních nedostatků, které musí provozovatelé odstranit.

Zároveň chceme ve spolupráci s Libereckým krajem prosadit nízkoprahový klub pro děti a mladé lidi v oblasti Jeřábu nebo Františkova. Klíčové bude najít vhodné prostory. Velkou příležitost vidím také ve škole. Škola a její zahrada a hřiště se mohou stát přirozeným centrem místního života. Nejen během vyučování, ale i odpoledne a o víkendech. Město může ve spolupráci se školou, místní komisí a rodiči pomoci s pořádáním komunitních akcí i s postupným otevíráním těchto míst veřejnosti. A především chceme dát větší podporu místním komisím a aktivním spolkům. Právě lidé, kteří ve čtvrti žijí, obvykle nejlépe vědí, které drobné úpravy mohou její fungování skutečně zlepšit.

Studie má být podkladem pro práci, nikoli jejím výsledkem. Františkov chceme rozvíjet jako čtvrť s bezpečnými ulicemi, dostupnými službami a místy pro sousedský život. Navrhujeme tyto kroky:

• V prvním roce prověřit plnění stávajících plánů a s místní komisí a obyvateli vybrat konkrétní priority. Každá musí mít odpovědnou osobu, termín a financování v rozpočtu.
• Chodníky a pěší spojení: zahájit opravy nejnebezpečnějších úseků a prověřit majetkové a technické podmínky spojnice Vilová/Nová–Harantova. Podle výsledku připravit její realizaci.
• Kulturní a komunitní zázemí: přednostně využít vhodné existující prostory, například po dohodě se školou či místními spolky. Cílem je během čtyř let zajistit pravidelně dostupné místo pro děti, seniory a sousedské aktivity.
• Problematické ubytovny: spojit kontroly podmínek provozu, řešení konkrétních přestupků a sociální práci. S vlastníky jednat o nápravě; případný odkup posoudit podle ceny, dalšího využití a zajištění bydlení obyvatel.
• Veřejný prostor: postupně opravit osvětlení, zanedbané plochy a vybavení pro odpočinek a volný čas podle potřeb místních.

Za čtyři roky chceme odevzdat hotové menší úpravy, fungující komunitní zázemí a připravené či zahájené větší investice. Každého půl roku zveřejníme, co je splněno, kolik to stálo a proč se případně něco zpožďuje.

S kritikou, že město umí vytvořit kvalitní strategie, ale jejich realizace často postupuje příliš pomalu, se dá v řadě případů souhlasit. Další čtyři roky proto podle nás nemají být o vzniku dalších obecných dokumentů, ale především o převodu již schválených strategií do konkrétních projektů, rozpočtu a termínů.

Františkov potřebuje postupný rozvoj v několika oblastech současně. První prioritou je veřejný prostor a bezpečný pohyb pěších. Chceme postupně doplňovat chybějící chodníky a pěší propojení, řešit nebezpečná místa a zlepšovat spojení Františkova s okolními čtvrtěmi. Právě lepší pěší infrastrukturu v okrajových částech dlouhodobě uvádějí i strategické dokumenty města.

Druhou oblastí je komunitní a volnočasové zázemí. Strategie města sama konstatuje, že části „za tratí“, včetně Františkova, mají v tomto směru nedostatečnou vybavenost. Naším cílem proto je najít konkrétní prostor, který může sloužit místním obyvatelům, spolkům, dětem i seniorům, a vytvořit podmínky pro pravidelný komunitní život, nikoliv pouze jednorázové akce.

Třetím tématem je veřejný prostor samotného sídliště – zeleň, dětská a sportovní hřiště, odpočinková místa a zanedbané plochy. Desegregační plán schválený městem už s kultivací veřejného prostoru, zlepšením občanské vybavenosti a podporou komunitních a volnočasových aktivit na Františkově výslovně počítá. Teď je potřeba z těchto záměrů vytvořit konkrétní investiční projekty.

Za čtyři roky samozřejmě nelze proměnit celý Františkov. Reálně ale lze připravit a realizovat několik viditelných úprav veřejného prostoru, zahájit doplňování chodníků a pěších propojení, vytvořit nebo připravit komunitní zázemí a posunout tak řešení od strategie ke konkrétním krokům.

Naším cílem pro Františkov tedy není vytvořit další studii o tom, co lokalitě chybí. To už víme. Cílem je během následujících čtyř let postupně převádět existující plány do konkrétních staveb, úprav a služeb, které budou obyvatelé skutečně vidět a používat.

Letiště chceme zachovat. Prodej městských pozemků jako jednorázovou záplatu rozpočtu ani jejich přeměnu na další průmyslovou zástavbu nepodpoříme.

• S provozovatelem letiště a vlastníky pozemků dohodnout bezpečné pěší a cyklotrasy od Nové, návaznost z Vilové směrem k Partyzánské (a tím také ke Globusu) a propojení využitelné také z Ostašova.
• Pro rekreaci s nízkými náklady upravit prostor kolem garáží v Nové a vytvořit příjemné odpočinkové místo u bývalé Broscheho vily

V roce 2027 dohodnout trasu a financování první etapy, v letech 2028–2029 provést první úpravy. Nejsme pro rozšíření současného leteckého provozu, ale pro zachování současného stavu. Plochy lze rozvíjet v rámci současného územního plánu, a nikoliv jeho změnou.

Prodávat cokoliv, jen aby se záplatoval rozpočet, je chybné. Společně se podíváme na využití letiště a ráda si poslechnu nápady místních. Na rozvoji lokality se budeme, pevně doufám, podílet společně. Lidé nápady, město co nejlepší pomocí.

Jakékoliv zásahy do území letiště nyní nejsou na stole, nevedou se o nich žádné politické diskuze. Vzhledem k množství potřeb napříč městem jsme se tomuto tématu proto nevěnovali ani v našem programu a neočekáváme tedy, že by k nějakým změnám došlo v příštím volebním období. Pokud by tomu mělo být jinak, samozřejmě bude třeba vše pečlivě diskutovat s místními občany.

Liberecké letiště považuji za unikátní prostor. Vedle aeroklubu ho dnes přirozeně využívají modeláři, pejskaři, běžci i lidé z okolních čtvrtí. Tuto symbiózu nechceme narušovat. Prodej letiště ani jeho přeměna na průmyslovou zónu pro nás není téma. Rekreační charakter tohoto prostoru bych chtěl zachovat. Sám tam ostatně velmi rád chodím běhat. To ale neznamená, že se letiště nemůže postupně zlepšovat. Smysl by podle mě mělo například vytvoření příjemného pěšího propojení mezi Františkovem a Růžodolem přes areál letiště – jednoduchou mlatovou cestou.

Letiště nechceme prodávat jen proto, abychom jednorázově zalepili městský rozpočet. Podporujeme zachování jeho letecké funkce a zároveň bezpečné využití vhodných částí okolí pro rekreaci.

S aeroklubem a obyvateli okolních čtvrtí chceme dohodnout jasné oddělení provozních a veřejně přístupných ploch. Na něj mohou navázat pěší trasy, lavičky a údržba zeleně, aniž by byl ohrožen letecký provoz nebo bezpečnost návštěvníků.Během čtyř let chceme stanovit dlouhodobé využití území a uskutečnit první dostupné úpravy pro veřejnost. Přednost mají smysluplné kroky s přiměřenými náklady, respektující také hlukovou zátěž okolních domů.

Ano, s tímto pohledem souhlasíme. Letiště vnímáme jako cenný prostor, který má význam nejen pro aeroklub, ale i pro obyvatele Františkova, Ostašova a Růžodolu. Nepovažujeme za správné řešit jeho budoucnost pouze optikou případného prodeje nebo krátkodobého finančního přínosu. Naopak chceme hledat takový způsob rozvoje, který zachová leteckou funkci a současně umožní širší rekreační využití území pro veřejnost.

Ano, část investic chceme předem vyčlenit pro jednotlivé čtvrti. Počet obyvatel má být důležitým kritériem, ale musí se zohlednit také chybějící infrastruktura a dlouhodobé zanedbání.

Místní komise musí mít veřejný přehled podnětů, jejich stavu a termínu řešení.

Už v rozpočtu na rok 2028 prosazovat samostatný program investic do čtvrtí a víceletý plán. Rozdělení kombinovat ze základní částky pro každou čtvrť, počtu obyvatel a doložených potřeb. Konkrétní objem peněz musí vycházet ze skutečných závazků města, ne z předvolebního odhadu.

Běžnou údržbu financovat odděleně. Rozbitý chodník, nebezpečné schody nebo nefunkční osvětlení nemají vyčerpat prostředky určené na rozvoj čtvrti ani čekat na participativní hlasování.

U nových velkých investic, včetně lanovky, požadovat úplnou cenu stavby, provozu a financování. Určitě se nebojíme říci, že velké nevynucené investice nebudeme podporovat a lanovka je jednou z nich. Nepodpoříme další zadlužování kvůli projektu s neobhájenou ekonomikou nebo vynuceným účelem. U rozběhnutých staveb kontrolovat náklady a smlouvy; jejich zastavení nemusí znamenat úsporu.

Komise obnovit bez zbytečné prodlevy a zachovat rozpracované požadavky. V Radě města musí vzniknout koordinátor místních komisí a vznik komisí musí mít jasný řád a jasné termíny. Do třiceti dnů musí dostat věcnou odpověď: kdo podnět řeší, jaký bude další krok a v jakém termínu.

Každoročně zveřejnit investice a opravy po čtvrtích a s komisí projít plnění dohodnutých úkolů. Celoměstská zařízení vykazovat zvlášť — nákladná budova v určité čtvrti nenahrazuje její chodníky, parkování ani údržbu.

Pro místní komise musí vzniknout digitalizovaný portál, který umožní agendu vyřizovat jednoduše a rychle – zkušební provoz poŕtálu spustit v roce 2027 a veškerou agendu místních komisí do něj přesunout od roku 2028.

Navrhujeme, že místní komise budou moci mít v rozpočtu vyčleněné prostředky na investice v daném území, a to v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém rozpočtu města. Nepůjde jen o malé jednorázové projekty, ale o podíl na financování investic v konkrétní čtvrti a v konkrétním roce.

Na pátou otázku jsem již ve svém textu odpověděla zmínkou o změně centralizace. Je špatně, aby město mělo místa, kde se lidé necítí dobře a na straně druhé se utrácely milióny. Typický příklad Tržní náměstí. 63mil. bez DPH. My v PRO vypracovali návrh za 8mil. Hned by zbývaly peníze na zlepšení zanedbaných lokalit.

Na závěr Vám popíšu, jak smýšlíme a chováme se k financím. Odmítli jsme velkolepé náklady na předvolební kampaň. Mnoho věcí si děláme sami. Ne statisíce na billboardy, ale čas věnovaný mezi lidmi v ulicích. Zatím jsme za celou kampaň utratili necelé 4 tisíce korun. Na druhou stranu všichni přiložili ruku k dílu, věnují svůj volný čas tvorbě, někteří moře času, některé drobnosti financovali sami. Takto se chováme k financím. Toto je naše strategie. Jít příkladem. Já osobně míním věnovat polovinu platu za uvolněnou funkci Liberečanům a Liberci. 

Tvrzení, že město rozděluje investice nerovnoměrně, neodpovídá realitě. Konkrétně na Františkově jsme dokončili rekonstrukci školy za bezmála 140 milionů korun a k tomu realizovali opravy za dalších 16 milionů, včetně opatření na sídlišti kvůli parkování. Třeba jen projektové dokumentace pro františkovské projekty stály 10 milionů v posledních letech – tyto peníze sice zatím nejsou v ulicích vidět, ale bez projektů bychom neudělali nic. Spolu s plánovanými investicemi do Švermovy, Vilové, Nové, Vojanovy, Vysoké, Anglické, Krušnohorské, Klášterského, V Zahradách a Hanychovské jde či v blízké době půjde o desítky milionů korun směřujících právě do této čtvrti. A je to tak zcela správně. Samozřejmě to neznamená, že ve Františkově bude vše dokonalé nebo že by snad bylo už nyní, rozhodně není. Proto se ve zmíněných projektech na rozvoj Františkova zaměřujeme také vedle dalších čtvrtí.

Chceme dát více peněz přímo do jednotlivých čtvrtí na malé projekty s velkým užitkem. Město musí samozřejmě zvládat i velké investice, ale nemůže se stát, že kvůli nim roky čekáme na chodník, přechod, opravu hřiště, park nebo několik laviček. Díky místním komisím a aktivním lidem už dnes město poměrně dobře ví, co jednotlivé čtvrti potřebují. Problém je, že není dost peněz ani lidí, kteří by tyto podněty postupně dotahovali do realizace.

To chci změnit. Část investičních peněz musí pravidelně mířit přímo do čtvrtí a město musí mít kapacitu tyto menší projekty připravovat a realizovat. Nemusí jít mechanicky o stejnou částku na jednoho obyvatele. Jednotlivé části města mají různé potřeby a různou míru zanedbanosti. Ale lidé musí vidět, že se jejich okolí každý rok konkrétně zlepšuje. Františkov je podle mě přesně příkladem čtvrti, kde mohou mít i relativně malé investice velmi viditelný dopad na každodenní život místních.

Reprezentativní centrum nemůže být omluvou pro rozbité chodníky a zanedbané čtvrti. Prioritou musí být smysluplné projekty pro obyvatele, základní údržba a dokončení účelných rozpracovaných investic. Nové nákladné projekty musí mít jasné financování včetně budoucích provozních nákladů. Určitě chceme dávat víc do opravy chodníků a komunikací. Víme že dluh do komunikací je dnes více než 2 miliardy Kč. Proto chceme skrze Technické služby opravovat každý rok komunikace mezi 160  a 200 miliony Kč.

Ano, podporujeme vyčlenění části rozpočtu přímo pro jednotlivé čtvrti. Počet obyvatel má být jedním z kritérií, vedle stavu infrastruktury, dlouhodobého zanedbání a bezpečnostních potřeb. Samotné rozdělení „na hlavu“ by nemuselo být spravedlivé. Také chceme posílit balík peněz pro participativní rozpočet, mám za to že již nestačí svému původnímu účelu. Ať vy jako místní komise můžete rozhodnout ve větší míře, kam peníze půjdou.

O prioritách chceme jednat s místními komisemi a občany a každoročně zveřejňovat přehled výdajů podle čtvrtí. Kvalita života se musí zlepšovat v celém Liberci — lidé ji posuzují také podle chodníku před domem, osvětlení a upraveného okolí. Hezká místa sice zvedají prestiž Liberce jako města, ale musíme se věnovat plošně celému městu. Ne jen jeho centru, které i tak je v žalostném stavu.

Liberec není jen centrum města. Kvalita života se rozhoduje hlavně v jednotlivých čtvrtích – podle stavu chodníků, veřejného prostoru, zeleně, hřišť, osvětlení nebo bezpečnosti.

Nemyslíme si ale, že je správné rozdělovat investice pouze podle počtu obyvatel. Každá lokalita má jiné potřeby, jiný technický dluh a jiné problémy. Rozhodování by proto mělo vycházet z kombinace počtu obyvatel, skutečného stavu území a naléhavosti konkrétních investic.

Město zároveň potřebuje velké strategické projekty, ale nesmí se kvůli nim zanedbávat běžná údržba a menší investice v jednotlivých čtvrtích. Je nutné najít rozumný poměr mezi velkými stavbami a každodenní péčí o město. Za důležité považujeme také to, aby nevznikaly pouze jednotlivé reprezentativní lokality, zatímco jiné části města dlouhodobě chátrají. Cílem musí být postupné zvyšování kvality veřejného prostoru napříč celým Libercem, včetně Františkova.